Syrový lůj se taví při mnohem nižších teplotách, než kterých se dosahuje při škvaření sádla. Proto se lůj označuje jako tavený. Podle smyslových vlastností, které záleží hlavně na stupni prokrvenosti jatečného skotu, se lůj zařazuje do čtyř jakostních tříd. IV. třída se nezpracovává jako potravina a je určena pro technické účely. Syrový lůj ostatní tří jakostních tříd se taví vždy odděleně a při odlišných teplotách. Lůj I. třídy se taví při teplotě kolem 75 °C, lůj II. třídy při teplotě 90 °C a lůj III. třídy do 110 °C. Doba tavení není stejná. Může trvat půl hodiny i několik hodin, podle druhu suroviny a velikosti kotle. Po tavení se lůj nechá usadit, popřípadě se odstřeďuje, čímž se zbaví škvarkové tříště. Potom se plní do kovových nebo dřevěných sudů.
Pro přímou spotřebu v kuchyních se prodává jen tavený lůj I. jakosti. Je bílé až světle žluté barvy, jemné chuti, tuhé konzistence. Smí obsahovat jen nejvýše 0,5 % vody. Zmáčkne-li se povrch loje prstem, pod mírným tlakem povolí. Lůj se vůbec dlouhodobě neskladuje. Před expedicí smí být uložen nejvýše 3 týdny v chlazené místnosti.
Ostatní druhy loje se vyrábějí pro další průmyslové zpracování, zejména pro přípravu umělých tuků.
Nejlepším druhem loje pro potravní účely, které se u nás prakticky nevyrábí, je tzv. „premier jus“, což znamená „první šťávu“. Je to lůj získaný při zcela nízkých teplotách kolem 55 °C.
Lůj se rozpouští při vyšší teplotě, než je teplota ústní dutiny. Chladnější pokrmy obsahující lůj lepí a činí je nechutnými. Proto i pokrmy ze skopového masa se musí podávat velmi horké a na ohřátých talířích.
Lůj je z hlediska výživy těžko stravitelný. Má vysoký bod tání. Není proto vhodný pro přímou spotřebu a do těsta. Používá se jej pro přípravu jíšky nebo i ke smažení.